Kamerové systémy v bytových domech

Stanovisko úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2016 (revize červen 2018)


1. Toto stanovisko uvádí souhrn povinností vztahujících se ke zpracování osobních údajů

prostřednictvím kamerového systému či kamery se záznamem instalovaných v bytovém domě.

2. Obvyklými důvody pro zpracování osobních údajů – pořizování záznamů kamerovými systémy –

jsou v případě bytových domů ochrana života a zdraví, ochrana majetku, prevence před

vandalismem. Potřebnost kamerového systému musí každý, kdo kamerový systém hodlá provozovat,

pečlivě uvážit a v případě potřeby musí být schopen doložit potřebnost a užitečnost kamerového

systému. Provozovatel kamerového systému v bytovém domě je i v průběhu provozu povinen

kdykoliv prokázat, že kamerový systém jako prostředek k ochraně majetku a osob ve zvolené lokalitě

je s ohledem na jistý zásah do soukromí osob řešením proporcionálním, a to zejména ve vztahu k

požadavkům na bezpečnost.

3. Jednou ze základních otázek při rozhodnutí o instalaci kamerových systémů v bytových domech je

posouzení poměru mezi hodnotami, které mají být chráněny, na jedné straně (např. ochrana života a

zdraví, ochrana majetku), a hodnotami, do kterých bude zasaženo, na straně druhé (ochrana

soukromí). Každý, kdo hodlá instalovat a provozovat kamerový systém, musí posoudit, zda je zvolený

prostředek (kamerový systém) způsobilý a potřebný k dosažení cíle (např. odradit či následně odhalit

pachatele krádeže apod.) a vhodně jej kombinovat s dalšími prostředky (např. zamykání dveří, mříže

apod.) tak, aby zvolené řešení nepřiměřeně nezasahovalo do práva na soukromí všech lidí, kteří se v

prostorách bytového domu mohou pohybovat.

4. Při stanovení prostředků a způsobu zpracování osobních údajů (tj. při nastavení kamerového

systému), je nutné přihlédnout k povaze prostor, které mají být sledovány, a to zejména k tomu, zda

tyto prostory jsou obvykle průchozí nebo pouze příležitostně navštěvovány, anebo zda slouží jako

bezprostřední přístup k bytům, v nichž obyvatelé domu mají nárok na nejvyšší míru soukromí.

5. Sledování prostor jako jsou sklepy, půdy a vchody do nich, garáže, kočárkárny, kolárny, prostory

dopisních schránek, vnější plášť budovy (a jeho bezprostřední okolí), obvykle nevyvolává z hlediska

zásad účelného a přiměřeného zpracování údajů zásadní problémy a proto lze v těchto prostorách

kameru instalovat, aniž by byl nutný souhlas vlastníků či nájemníků (pozn. posuzováno z hlediska

GDPR). V obdobném režimu jsou obvykle také vstupní dveře do domu, vstupní chodby k výtahům a

schodištím i výtahy a schodiště. Ve všech prostorách je třeba dbát na pečlivé nastavení kamerového

systému, zejména úhlu záběru kamery ve vztahu k celkovému rozsahu snímaných prostor tak, aby

současně, bez dalšího výslovného posouzení dle odstavce 3, nebyla snímána jiná místa, v nichž by

sledováním bylo více zasaženo soukromí obyvatel či návštěvníků domu.

6. V případě kamerového sledování vchodových dveří do bytů se jedná o prostory, jejichž záběry

mohou podstatně více vypovídat o soukromém životě obyvatel domu. Provozováním kamerového

systému zaměřeného na konkrétní byty může docházet k závažným zásahům do práva na ochranu

soukromého a osobního života a lze jej uskutečnit jen ve výjimečných a odůvodněných případech, a

to se souhlasem obyvatel dotčených bytů.

7. Praxe ukazuje, že provoz kamerového systému nelze založit na souhlasu se zpracováním osobních

údajů získaného od všech obyvatel a návštěvníků domu, tento souhlas lze totiž následně kdykoliv

odvolat a přináší problémy nejen v případě časté změny nájemníků nebo majitelů bytů apod., ale

také nezletilých osob. Potřebným souhlasem není ani „souhlas většiny“, tj. usnesení společenství

vlastníků jednotek či družstva k realizaci kamerového projektu, jedná se toliko o faktor zdůvodňující

potřebnost kamerového systému.

8. Doba uchovávání záznamů musí být stanovena tak, že nepřesáhne dobu potřebnou k tomu, aby

incident zaznamenaný kamerou bylo možno dále prošetřit a zajistit další nezbytné informace

potřebné například k předání záznamu příslušným orgánům či pojišťovně. Takovou dobou je obvykle

nejvýše 7 dnů, v případě příležitostně navštěvovaných prostor uvedených v odstavci 5 pak až 14 dnů.

V odůvodněných případech může správce dobu prodloužit.

9. U obyvatel domu je nutné splnit informační povinnost, například prostřednictvím schůze

shromáždění společenství vlastníků jednotek a následným vyvěšením nebo rozesláním informace o

zpracování všem obyvatelům domu, a to ještě před zahájením zpracování. Informační povinnost vůči

obyvatelům domu je nutno plnit v plném rozsahu požadovaném zákonem, neboť tento okruh

subjektů údajů je správci předem znám, a ten má tak možnost bez zbytečného odkladu informovat

ještě před zahájením shromažďování údajů. Uvedené platí i v případě nových obyvatel domu, kteří se

do něj přistěhují již po instalaci a spuštění kamerového systému.

10. V případě dalších osob, které do bytového domu budou přicházet nepravidelně, resp.

nepředvídatelně, je správce povinen splnit informační povinnost alespoň umístěním informačních

tabulek u všech vstupů do sledovaných prostor (vč. vstupu do výtahu). Informační tabulka musí

obsahovat alespoň informaci, že prostor je sledován kamerovým systémem, musí zde být uveden

správce – provozovatel kamerového systému, resp. kontaktní osoba nebo sdělení, kde bude subjektu

údajů poskytnuta (např. v písemné podobě) kompletní informace o zpracování v rozsahu

požadovaném zákonem.

11. Kamerový systém není nutno registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dnem 25. května

2018 nabylo účinnosti obecné nařízení (GDPR), které již podobnou registrační povinnost neukládá.

Místo registrace má v souvislosti s provozováním kamerového záznamu správce povinnost vést

záznamy o činnostech zpracování.

12. Je nutno určit úzký okruh osob, jež mají k zařízení přístup a jimž jediným jsou známa hesla, dále

vymezit případy, kdy tyto osoby mohou k záznamům přistupovat (většinou jen případy podezření z

konkrétní trestné činnosti či přestupku a škody na majetku) a stanovit kompetence a postup, jak s

nimi mohou nakládat, včetně způsobu a dokumentování předání části záznamu dalším osobám

(orgánům činným v trestním řízení, obecní policii, pojišťovně). Všechny přístupy k záznamům a

operace s kamerovými záznamy musí být evidovány („logovány“), aby bylo zřejmé, kdo, kdy a z

jakého důvodu do záznamů nahlížel. Nelze tedy libovolně přistupovat ke kamerovému systému a

jeho záznamům (a manipulovat s nimi) mimo stanovený bezpečnostní režim, bez důvodu prověření

konkrétního incidentu. Správce je povinen přijmout a dokumentovat řadu bezpečnostních opatření.


Vytvořeno 24.4.2022 11:21:34 | přečteno 123x | f.krejci
load