Kamerové systémy v bytových domech
Stanovisko úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2016 (revize červen 2018)
1. Toto stanovisko uvádí souhrn povinností vztahujících se ke zpracování osobních údajů
prostřednictvím kamerového systému či kamery se záznamem instalovaných v bytovém domě.
2. Obvyklými důvody pro zpracování osobních údajů – pořizování záznamů kamerovými systémy –
jsou v případě bytových domů ochrana života a zdraví, ochrana majetku, prevence před
vandalismem. Potřebnost kamerového systému musí každý, kdo kamerový systém hodlá provozovat,
pečlivě uvážit a v případě potřeby musí být schopen doložit potřebnost a užitečnost kamerového
systému. Provozovatel kamerového systému v bytovém domě je i v průběhu provozu povinen
kdykoliv prokázat, že kamerový systém jako prostředek k ochraně majetku a osob ve zvolené lokalitě
je s ohledem na jistý zásah do soukromí osob řešením proporcionálním, a to zejména ve vztahu k
požadavkům na bezpečnost.
3. Jednou ze základních otázek při rozhodnutí o instalaci kamerových systémů v bytových domech je
posouzení poměru mezi hodnotami, které mají být chráněny, na jedné straně (např. ochrana života a
zdraví, ochrana majetku), a hodnotami, do kterých bude zasaženo, na straně druhé (ochrana
soukromí). Každý, kdo hodlá instalovat a provozovat kamerový systém, musí posoudit, zda je zvolený
prostředek (kamerový systém) způsobilý a potřebný k dosažení cíle (např. odradit či následně odhalit
pachatele krádeže apod.) a vhodně jej kombinovat s dalšími prostředky (např. zamykání dveří, mříže
apod.) tak, aby zvolené řešení nepřiměřeně nezasahovalo do práva na soukromí všech lidí, kteří se v
prostorách bytového domu mohou pohybovat.
4. Při stanovení prostředků a způsobu zpracování osobních údajů (tj. při nastavení kamerového
systému), je nutné přihlédnout k povaze prostor, které mají být sledovány, a to zejména k tomu, zda
tyto prostory jsou obvykle průchozí nebo pouze příležitostně navštěvovány, anebo zda slouží jako
bezprostřední přístup k bytům, v nichž obyvatelé domu mají nárok na nejvyšší míru soukromí.
5. Sledování prostor jako jsou sklepy, půdy a vchody do nich, garáže, kočárkárny, kolárny, prostory
dopisních schránek, vnější plášť budovy (a jeho bezprostřední okolí), obvykle nevyvolává z hlediska
zásad účelného a přiměřeného zpracování údajů zásadní problémy a proto lze v těchto prostorách
kameru instalovat, aniž by byl nutný souhlas vlastníků či nájemníků (pozn. posuzováno z hlediska
GDPR). V obdobném režimu jsou obvykle také vstupní dveře do domu, vstupní chodby k výtahům a
schodištím i výtahy a schodiště. Ve všech prostorách je třeba dbát na pečlivé nastavení kamerového
systému, zejména úhlu záběru kamery ve vztahu k celkovému rozsahu snímaných prostor tak, aby
současně, bez dalšího výslovného posouzení dle odstavce 3, nebyla snímána jiná místa, v nichž by
sledováním bylo více zasaženo soukromí obyvatel či návštěvníků domu.
6. V případě kamerového sledování vchodových dveří do bytů se jedná o prostory, jejichž záběry
mohou podstatně více vypovídat o soukromém životě obyvatel domu. Provozováním kamerového
systému zaměřeného na konkrétní byty může docházet k závažným zásahům do práva na ochranu
soukromého a osobního života a lze jej uskutečnit jen ve výjimečných a odůvodněných případech, a
to se souhlasem obyvatel dotčených bytů.
7. Praxe ukazuje, že provoz kamerového systému nelze založit na souhlasu se zpracováním osobních
údajů získaného od všech obyvatel a návštěvníků domu, tento souhlas lze totiž následně kdykoliv
odvolat a přináší problémy nejen v případě časté změny nájemníků nebo majitelů bytů apod., ale
také nezletilých osob. Potřebným souhlasem není ani „souhlas většiny“, tj. usnesení společenství
vlastníků jednotek či družstva k realizaci kamerového projektu, jedná se toliko o faktor zdůvodňující
potřebnost kamerového systému.
8. Doba uchovávání záznamů musí být stanovena tak, že nepřesáhne dobu potřebnou k tomu, aby
incident zaznamenaný kamerou bylo možno dále prošetřit a zajistit další nezbytné informace
potřebné například k předání záznamu příslušným orgánům či pojišťovně. Takovou dobou je obvykle
nejvýše 7 dnů, v případě příležitostně navštěvovaných prostor uvedených v odstavci 5 pak až 14 dnů.
V odůvodněných případech může správce dobu prodloužit.
9. U obyvatel domu je nutné splnit informační povinnost, například prostřednictvím schůze
shromáždění společenství vlastníků jednotek a následným vyvěšením nebo rozesláním informace o
zpracování všem obyvatelům domu, a to ještě před zahájením zpracování. Informační povinnost vůči
obyvatelům domu je nutno plnit v plném rozsahu požadovaném zákonem, neboť tento okruh
subjektů údajů je správci předem znám, a ten má tak možnost bez zbytečného odkladu informovat
ještě před zahájením shromažďování údajů. Uvedené platí i v případě nových obyvatel domu, kteří se
do něj přistěhují již po instalaci a spuštění kamerového systému.
10. V případě dalších osob, které do bytového domu budou přicházet nepravidelně, resp.
nepředvídatelně, je správce povinen splnit informační povinnost alespoň umístěním informačních
tabulek u všech vstupů do sledovaných prostor (vč. vstupu do výtahu). Informační tabulka musí
obsahovat alespoň informaci, že prostor je sledován kamerovým systémem, musí zde být uveden
správce – provozovatel kamerového systému, resp. kontaktní osoba nebo sdělení, kde bude subjektu
údajů poskytnuta (např. v písemné podobě) kompletní informace o zpracování v rozsahu
požadovaném zákonem.
11. Kamerový systém není nutno registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dnem 25. května
2018 nabylo účinnosti obecné nařízení (GDPR), které již podobnou registrační povinnost neukládá.
Místo registrace má v souvislosti s provozováním kamerového záznamu správce povinnost vést
záznamy o činnostech zpracování.
12. Je nutno určit úzký okruh osob, jež mají k zařízení přístup a jimž jediným jsou známa hesla, dále
vymezit případy, kdy tyto osoby mohou k záznamům přistupovat (většinou jen případy podezření z
konkrétní trestné činnosti či přestupku a škody na majetku) a stanovit kompetence a postup, jak s
nimi mohou nakládat, včetně způsobu a dokumentování předání části záznamu dalším osobám
(orgánům činným v trestním řízení, obecní policii, pojišťovně). Všechny přístupy k záznamům a
operace s kamerovými záznamy musí být evidovány („logovány“), aby bylo zřejmé, kdo, kdy a z
jakého důvodu do záznamů nahlížel. Nelze tedy libovolně přistupovat ke kamerovému systému a
jeho záznamům (a manipulovat s nimi) mimo stanovený bezpečnostní režim, bez důvodu prověření
konkrétního incidentu. Správce je povinen přijmout a dokumentovat řadu bezpečnostních opatření.